Zima má v sobě zvláštní klid. Ulice ztichnou, venku je syrovo a chlad se pomalu vkrádá i za dveře dílen. Pro mnohé řemeslníky to znamená zkoušku – nejen pro prsty a nástroje, ale i pro hlavu. V prosinci už totiž nestačí jen dobré světlo a ostré dláto, potřebujete i teplo, vůni dřeva a trochu lidské pohody. A právě tu si každý mistr dělá po svém. Navštívili jsme několik českých řemeslníků, kteří se s námi podělili o to, jak jejich dílny v zimě dýchají.
Od kamínek po infra zářiče
„Bez kamen by to nebyla zima,“ říká truhlář Pavel Šimek z Jihlavy, zatímco přikládá do malých litinových kamen uprostřed dílny. „Stačí pár polínek, a hned máš pocit, že dřevo schne rychleji a práce jde víc od ruky.“
Jiní jdou na to moderněji. Malá rodinná kovárna v Kladně má na zdi zavěšený infra panel, který vytápí prostor rovnoměrně a bez kouře. „Nechtěli jsme tahat uhlí, takže jsme přešli na elektřinu. A musím říct, že teplo z panelu je úplně jiné – jemné, ale účinné,“ doplňuje kolegyně kovářka Zdeňka Rýdlová.
Zajímavý přístup má i keramická dílna Keramo Vysočina, kde využívají odpadní teplo z vypalovací pece. Díky chytrému odvodu vzduchu udrží v zimě kolem 22 °C – bez jediného přímotopu.
Když světlo nahradí slunce
Zimní dny jsou krátké a tma v dílně padá rychle. „Světlo je půlka motivace,“ směje se šperkař Ondřej Pelcl. Jeho malý ateliér na pražském Žižkově osvětluje soustava LED panelů s denním spektrem. „Zkoušel jsem všechno možné, ale tohle je jediný způsob, jak udržet oči i hlavu v pohodě. Když máš špatné světlo, tvoje práce tomu odpovídá. Nějaký čas mi trvalo, než jsem vymyslel tohle řešení.“
Někteří řemeslníci si pomáhají i světelnými časovači – rozsvítí se sami, když vstoupí do dílny, a po hodině se vypnou. „To mě naučilo chodit ven dřív, než se úplně setmí,“ říká s úsměvem košíkářka Hana Tichá z Litomyšle.
Číst podobné články
Energie pod kontrolou
Zdražování energií přinutilo mnoho malých dílen přemýšlet jinak. Truhlář Šimek letos investoval do chytrého měřiče spotřeby, který mu ukazuje, kolik bere každá pila. „Zjistil jsem, že nejvíc žere starý vysavač na piliny. Koupil jsem nový a ušetřím skoro pět stovek měsíčně.“
Jinde se recykluje: v textilním ateliéru Atelier Saana využívají zbytky látek k zateplení dveří a oken. „Mnohé, co by šlo do koše, zkončilo ve švech na závěsech. Nejenže to vypadá hezky, ale také to funguje.“ směje se zakladatelka Sandra Novotná.
Dílenská pohoda
Zima není jen o ztišení, ale často i o skvělé náladě. V mnoha dílnách najdete hrnky s čajem na kamnech, vánoční světýlka nebo staré rádio, které hraje potichu v pozadí. „Když venku sněží, pustím si staré swingy a cítím se jak v roce 1950,“ říká brašnář Roman Pálek. „Ta atmosféra prostě patří k řemeslu. Miluji to“
A možná právě to je klíč: zima v dílně není nepřítel, ale období, kdy se řemeslo zpomalí, zklidní a znovu nadechne.
„Když to v dílně voní po dřevě a skořici, ani mráz za oknem mě nerozhodí,“
říká truhlářka Lucie z Nového Města. A my jí věříme.
Zima jako součást rytmu řemesla
Zima má svá kouzla. Ukáže, kdo má řemeslo v sobě opravdu hluboko. Každá dílna je jiná, ale všechny spojuje jedno – vynalézavost. Od rožhavených malých kamínek, chytré panely, po teplý čaj s povdáli znějící swingovou hudbou. Je skěvé být u toho – české ruce a srdce si poradí vždycky.
—
Kamil Bolek
šéfredaktor MOJEremeslo.cz
